Červenec 2015

Kapitola první

16. července 2015 v 22:18 | K. |  Život je pes HG/RL
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Kapitola první

Už je to skoro šest let, co je po závěrečné válce. A já se stále musím potýkat se všudypřítomným hrdinstvím. Ze začátku to byla věc, která mi držela nad vodou. Ačkoliv to bylo smutné období chápala jsem, že to všechno bylo pro výhru nutné obětovat. Jenže tento pocit z mé hlavy den ode dne mizel. Můj svět se začínal měnit v jednu malou kuličku, kde se dokola točí: práce, hrdinství a vzpomínky. Můj osobní život téměř vymizel a já se začala utápět jen ve svých vzpomínkách a myšlenkách spojených s nimi. Ale pořád tu semnou někdo byl, někdo koho by nejméně po svém boku čekala. Byl to bradavický učitel, člen fénixova řádu a válečný hrdina Remus Lupin. Byl to právě on, který mi stál po boku od samého začátku. Tedy od konce... Konce války. Ze začátku mi nedocházelo, že on sám se tím vyrovnává se ztrátou svoji milované Nymfadory. Nymfadora Tonksová bohužel prohrála svůj boj druhý den po vítězné bitvě. A ačkoliv si všichni mysleli, že Remus Lupin se také již neprobudí. Zmýlili se. Remus Lupin byl zasažen silnou omračovací kletbou. To že byl vlkodlak mu nejspíše zachránilo život. Kletba zřejmě zasáhla část mozku, kde působí vlkodlačí geny a umrtvila je. Od té doby by Remus mohl vklidu spát. Jenže ho děsily vzpomínky z bitvy.

I já jsem se stále měla s čím vyrovnávat. Můj svět se díky válce změnil. Přišla jsem o svého partnera Rona Weaslyho. Ron byl zasažen Bellatrix zakázanou smrtící kletbou. Jediné co mě uklidňovalo byl fakt, že jeho duše odešla okamžitě a nemusel dlouho trpět. Nemusel trpět stejně jako Harry. Tak jak jeho příběh začal, tak také skončil. Harryho zasáhla smrtící kletba, která se odrazila od Voldemorta. Voldemort se na místě vypařil, jenže Harry umíral ještě nekolik dní po vítězné bitvě. Nejlepší lékouzelníci se mu snažili pomoct, ale jejich snaha byla zbytečná. Pohled na Harryho byl velmi ošklivý. Jeho tělo se svíjelo v bolestech a křečích. Nikdy však nezapomenu, jak se jeho tělo uklidnilo s posledním výdechem. Přišlo vysvobození. Na chvíli jsem si oddychla, ale pak jsem si uvědomila co se vlastně stalo. V tu chvíli odešla veškerá naděje a já se zbortila pláčem. Lidé mě obcházeli a jediný kdo mě neobešel byl Remus. Jeho jasně zarudlé oči naznačovali, že i on sám naprosto chápe moji bolest. A tak se naše cesty spojily.

Úvod

16. července 2015 v 21:13 | K. |  Život je pes HG/RL
Znáte ten pocit, když máte neodkladnou touhu něco udělat a vaše svědomí nedá pokoj, dokud to neuděláte? Tak to přesně se stalo mně. Ačkoliv mám jednu rozepsanou povídku, která mě baví... Mám obrovské nutkání poprat se s dalším nápadem na povídku. Nevím zda bude jednoduché psát dvě povídky najednou. Zda nebude jedna trochu pozadu a ta druhá zase ne? Těžko říct. I přes tyto pochybnosti jsem se rozhodla pustit se do další povídky. Tou bude poměrně neobvyklý, tedy ani nevím jestli neobvyklý... Ale každopádně to bude povídka s párem, který se v česku příliš nevyskytuje. Znám všehovšudy jednu povídku. Přitom tento pár je velmi zajímavý stejnak tak jako kterýkoliv jiný. O jaký pár se ale jedná? O moji oblíbenkyni Hermionu Grangerovou (co by to bylo za povídku, kde by Hermiona coby hlavní aktérka chyběla...:) a Remus Lupin. Tyto dvě postavy mi přijdou tak naprosto protichůdné... A to mě na tomto tématu asi nejvíce láká. Také mě láká ta představa, že si s postavami můžu pohrávat a nemám již hotové představy o postavě z jiných povídek. Ach ty předsudky.

Život je pes. Proč tento název? Tento název se mi k povídce zdá naprosto výstižný. Přísloví "Život je pes" je moje oblíbené a ráda k němu dodávám: "a pes je nejlepším přítelem člověka." A to by mělo přesně vystihovat tuto povídku. Není vždy na škodu, když se něco špatného stane. :)

Název: Život je pes
Hlavní postavy: Hermiona Grangerová, Remus Lupin
Příběh: Šest let po závěrečné válce se váleční hrdinové pokouší o normální život. Ale co je to za život, když se nemohou pohnout po kouzelnickém světě, aniž by je někdo poznal. Co když s některými zamíchá život natolik, že se se situací vyrovnávají ještě několik let po válce? Svět se změnil, co na to Hermion a Remus?

Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Tati, kup nám maminku

1. července 2015 v 22:44 | K. |  Oblíbené povídky HG/SS
Mezi další povídky bych určitě zařadila Tati, kup nám maminku. Této povídce jsem se hodně dlouho bránila, zdálo se mi, že Snape nemůže být takový. Ale když už mi povídky začaly docházet, přece jen jsem ji začala číst. Byla jsem moc mile překvapná, jaká je tato povídka. Moc ráda bych ji doporučila všem, co mají rádi netradiční tématiku s párem HG/SS.

Autor: wixie
Tématika: Hermiona Grangerová, Severus Snape HG/SS
Období: několik let po závěrečné válce
Přístupnost: nevhodné pro mladší 18-ti let
Popis: Voldemort padl, a když Severuse uznali nevinným, mohl se konečně svobodně nadechnout, hlásit se k blízkým, rodině. Dva roky po válce porodila jeho žena dvojčata, ale rodinné štěstí Snapeů nemělo trvat dlouho. Několik dní po komplikovaném porodu žena zemřela. Jestli něco mohlo Severuse poslat na samé dno, byla to tato událost a jediným důvodem, který zabránil tomu, aby se nezhroutil úplně, byli Mathyas a Sophie - jeho děti. My se v našem příběhu setkáme se Severusem o pět let později, kdy se rozhodl vrátit z rodičovské dovolené od tříletých dvojčat zpátky do práce. Na chvíle, které nebude moci trávit s dětmi, našel vhodnou chůvu a jeho život se začíná pomalu stabilizovat. Jen kdyby nebylo všetečných manželů Lupinových...

Odkaz na povídku zde nebo přímo na webu autorky zde

Kapitola jedenáctá - prázdniny

1. července 2015 v 8:00 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek

Kapitola jedenáctá

A co čert nechtěl, narazil na Brumbála. "Dobrý večer Severusi, mohl bys na chvilku?" zeptal se. Severus si povzdychl a změnil směr své chůze k ředitelně. "Přeješ si Albusi?" zeptal se znuděně. "Víš, nemohl jsem si povšimnout tvé jisté náklonnosti k jisté mladé dámě." řekl s naprostým klidem. V Severusovi hrklo, najednou si připadal bezbranně. Jejich tajemství je prozrazeno. Polkl a chtěl odvětit něco, jakože je to nesmysl. Jenže nestihl. "Neměj strach Severusi, nechám si to pro sebe. Myslím, že se k sobě perfektně hodíte." dodal s úsměvem a pokračoval: "Jen myslím, že na sebe máte málo času? No, musíme s tím něco vymyslet." procházel po místnosti zamyšleně. Přes to bylo Severusovi naprosto jasné, že ten stařík už něco vymyšleného má. "Co kdybychom propojili vaše krby letaxovou sítí?" dodal. Severus ho jen s nadšením sledoval, nečekal že jejich vztah by mohl být tak snadný. Krátce dohodli podmínky a datum kdy propojí jejich krby a Severus už byl na odchodu. "Severusi?" zastavil jej ještě Brumbál: "nezapomeň, že příští týden jsou prázdniny. Volný čas pro všechny studenty i profesory." Netušil co tím chtěl Brumbál naznačit ale vydal se konečně ke svým komnatám.

Několik následujících dní Hermiona trávila studiem a se svými přáteli. Severus ji poslal vzkaz, že bude pracovně mimo bradavice, takže její "trest" se posouvá až po prázdninách. Bylo ji ohromně líto, že se před prázdninami ještě nestihne rozloučit se Severusem. Ale zase si uvědomovala, že má nyní více času na své studium a hlavně taky na přátele, kteří se ji začali vzdalovat. Ron už se s ní skoro nebavil, ale zato Harry byl pořád ten starý dobrý kamarád.

Teď už ale seděla ve svém mudlovském pokoji a přemýšlela co bude dělat. Na stole před sebou měla několik půjčených knih od Severuse. Možná, že by se do nich mohla také pustit. Poslední týdny měla tolik málo času na čtení. Nelitovala toho. Trávila čas s velmi inteligentním mladým mužem. Když v tu chvíli ji vyrušila temně černá sova klovající na parapet okna. Otevřela okno a čekala až vletí dovnitř. Na postel ji upustila pergamen, nečekala ani na odměnu a uletěla. Hermiona jej otevřela a vypadla na ní malá růžička. Chvíli si ji prohlížela, krásně voněla. Jistě byla zakonzervovaná nějakým kouzlem. Pak si přečetla vzkaz: "Hezké prázdniny. SS" Severus nikdy nebyl moc výřečný, napadlo ji a rty se jí formovaly do úsměvu. Přičichla ke květince a přála si, aby Severus byl tady u ní. "Hermiono, pojď dolů, máš tu návštěvu" ozvala se její matka zespoda Kdopak ji může navštívit, že by její mudlovská kamarádka Kate? Tu neviděla docela dlouho. A mířila si to po schodech dolů. Koho ale uviděla ve dveřích, ji velice zarazilo. "Se...Profesore Snape?" zeptala se zaraženě. "Slečno Grangerová" pozdravil a dodal: "Byl jsem pověřem velice důležitým úkolem od profesora Brumbála. Bude potřeba akutně vyrobit některé lektvary pro ošetřovnu. Jenže já je sám nezvládnu a budu potřebovat pomoc." Nevěřícně zírala, moc se jí tomu nechtělo věřit ale přesto si povzdechla a podívala se na rodiče, kteří souhlasně kývaly. "No dobře, hned se sbalím." dodala a vyrazila směrem do svého pokoje. "Pojďte se posadit pane profesore. Dáte si kávu nebo čaj?" slyšela Hermiona svojí matku. Snapeovu odpověď už však neslyšela.