Červen 2015

Kapitola desátá - pocity

30. června 2015 v 20:00 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek

Kapitola desátá

Posadili se na pohovku vedle sebe a hleděli si do očí. Ani jeden nevěděl jak začít. "Hermiono?" zeptal se s obavou v hlase. "Ano Severusi?" zeptala se a očekávala otázku. "Jsi si jistá, že to tak chceš?" ptal se Snape s ještě větší obavou. "Jak to myslíš Severusi?" nechápala. "Víš, být tady teď se mnou. Se svým profesorem lektvarů, Smrtijedem...." a zlomil se mu hlas a dál už nebyl schopný mluvit. "Severusi," pronesla jemným hlasem a pohladila ho na ruce. "Samozřejmě, že jsem si tím jistá." pokračovala. Její oči byly tak uklidňující a hlas, jakým to pronesla byl téměř sametově jemný. Nemohl věřit, že tahle krásná mladá žena seděla u něj v komnatách a měla zájem o něho. "A víš co to všechno bude obnášet? Co všechno můžeme riskovat?" zeptal se a pokračoval dál: "Tebe by čekalo vyloučení z Bradavic, a mě Azkaban." a ještě tiše dodal: "jenže ten mě čeká stejně." Vyděšeně se na něj podívala: "Severusi, co to říkáš?" Vůbec nečekal, že ho slyšela. "Hermiono, jsem Smrtijed. Pokud mi nezabije Pán Zla. Jistě mě čeká Azkaban. Copak si to neuvědomuješ? Nejsem pro tebe ten pravý. Nečeká tě se mnou žádná budoucnost. Proto jsem se tě snažil ignorovat." vysvětloval sklíčeně. "Severusi, neříkej to. Tak to není a nedopadne. Přemýšlej trochu pozitivně." A přitáhla se k němu blíž aby ho mohla obejmout. Byl překvapený, ale přesto byl rád. Byl rád, že není sám. "Herm, měla bys jít dnes spát k sobě. Kdyby tě někdo hledal." řekl a pohladil ji po vlasech. Ačkoliv nechtěla, musela si přiznat, že má pravdu. Políbil ji a ona vyrazila směrem ke svým komnatám.

Druhý den byl pro Hermionu doslova sluníčkový. Zářila na všechny strany, usmívala se. "Ahoj Harry," pozdravila kamaráda, když si vedle něj přisedala v učebně lektvarů. "Ahoj Herm, no ty dneska jen záříš? Se ti podařil nějaký test?" zeptal se s překvapením v hlase. "Ale kdepak, jen mám dobrou náladu." Odpověděla. "Herm, co máš v plánu na prázniny? Budeš zůstávat v Bradavicích nebo pojedeš domů?" připomněl ji blížící se podzimní prázdniny. Při událostech posledních dní si na prázdniny vůbec nevzpomněla. "Ještě nevím Harry, rodiče chtěli někam jet." snažila se v rychlosti zachránit situaci aby si nevšiml jejího posmutnění. Znamenalo to totiž, že bude muset odjet a několik dní stráví mimo přítomnost Severuse. Když v tom ji z myšlenek vyrušil příchozí kantor. Severus Snape: "Dnešní zadání je na straně 186. Můžete mi jej přečíst pane Malfoyi?" Malfoy se nadechl: "Vlkodlačí lektvar. Při přeměně na vlkodlaka si člověk zachová lidský rozum." Snape se otočil po místnosti, rozhlédl se a dodal: "Máte na jeho přípravu přesně 50 minut." Hermiona se pustila do práce, kromě svého lektvaru hlídala ještě Nevillův: "Teď tam přidej devět vl..." nestihla dokončit větu. "Slečno Grangerová, ocenil bych kdyby jste se věnovala svému lektvaru a ponechala pana Longbottoma samostatnosti. Odebírám Nebelvírů pět bodů." Dodal přísně. Než stihl poodejít, Nevill hodil do kotlíku sice devět kusů ale vlkodlačích drápů a nikoliv chlupů jak bylo v zadání, což způsobilo výbuch. Obsah celého kotlíku se rozlítl po učebně. "Konec hodiny, jděte se všichni převléci. Zůstane tu pan Longbottom a slečna Grangerová." Vyštěkl na všechny studenty, kteří s chutí učebnu opustili. "A vy dva to tu za trest uklidíte" dodal a posadil se ke svému stolu, odkud je pozoroval. Hermiona naprosto nechápala, proč zrovna ona má uklízet nepořádek po výbuchu kotlíku, když za to vlastně nemůže. Kdyby ji nechal dopovědět, nemuselo k výbuchu dojít. Celkem naštvaně vzala hůlku do ruky a začala odříkávat uklízecí kouzla. Časem jí začalo všechno docházet, náramně se bavil pohledem na ní. Když měli všechno hotovo, Severus se zvedl a prošel celou učebnu, jestli někde ještě nenajde zbytek lektvaru. Podíval se na ně přísným pohledem a vyštěkl: "Můžete jít."

Kapitola devátá - procitnutí

30. června 2015 v 0:27 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek

Kapitola devátá

Když se ráno Snape probudil, připadal si tak trochu jinak. Obvzlášť ho zaskočilo, že za celou noc ho nevzbudila ani jediná noční můra, což nebylo zvykem. V tu chvíli si začal uvědomovat, že neleží ve své posteli a rozhodně, že tam není sám. Vyděšeně sebou trhl a otevřel oči. V tu chvíli si uvědomil, že leží na pohovce a vedle sebe má Hermionu. Bylo mu dobře, už od včera, kdy na něj Hermiona čekala. Nemyslel by si, že na něj bude čekat. Ačkoliv se cítil mizerně, když ho včera podepírala, byl rád. Byl rád, že tu s ním zůstala přes noc. Nebyl tu na všechno sám. Jenže si moc dobře uvědomoval, jaké by to mělo následky, kdyby.... Kdyby přece jen mezi sebou něco měli... Ta zatracená Holoubková... Nadával si v duchu, když se ozvalo tiché: "Dobré ráno." Hermiona se vzbudila a vůbec nebyla zděšená, s kým a kde je? "Dobré ráno," oslovil ji a přitáhl si ji trochu k sobě aby neklouzala dolů z pohovky. Nevypadala, že by jí to vadilo. Chvíli leželi mlčky, když si Hermiona začala pohrávat s jeho rukou. Přejížděla soustředěně prsty přes jeho dlaň a směrem nahoru, až se dotkla znamení zla. Lehce ucukl ale po chvilce povolil a nechal ji zkoumat ruku dál. "Bolí to moc?" zeptala se Hermiona při pohledu na znamení zla. "No, někdy ano." dodal stručně. "Jen když se Pán zlobí?" zeptala se. "Někdy ano" přikývl. Bylo to téma, které nerad rozebíral. Přesto ona byla první, která se nebála dotknout jeho znamení na předloktí. Tak ho to uklidňovalo. "Asi bychom měli vstát," asi po hodině řekla Hermiona a dodala: "...ale nechce se mi." Podvědomě si ji přitáhl blíž: "Asi bychom měli" odpověděl a povolil stisk ruky aby Hermiona mohla vstát. Jenže se nic nedělo. "Severusi?" zeptala se. "Hermiono?" podíval se na ni tázavým pohledem. "Co s námi bude?" ptala se. Přitáhl si ji blíž a skoro i přimáčkl, vsál vůni jejích vlasů a neslyšně dodal: "netuším." Povolil ji a pohnul se tak, aby ji donutil vstát. "Slečno Grangerová, měla byste se vrátit k sobě na pokoj a za chvíli vyrazit na snídani." řekl přiměřeným tónem. Úplně cítil její zklamání a zamrazení v těle. Jeho samotného to bolelo, ale věděl, že si nemůže dovolit mít poměr se svojí studentkou.

Váhal jestli má vůbec chodit na snídani. Na snídani nechodil moc pravidelně, tak by to ani nebylo nikomu podezřelé. Jenže ji musel vidět. Doufal, že ji neublížil moc a že ona to překoná. Když si sedal k učitelskému stolu, Hermiona tam ještě nebyla. Objevila se před ním černá káva a dva kousky pečiva, přesně tak, jak to měl rád. Uběhlo asi dvacet minut a Hermiona stále nikde. Začal být lehce nervózní. Doufal, že ji uvidí alespoň na chvíli. Už měl dojedeno a měl v plánu odejít, když Hermiona přicházela do velkého sálu. Vypadala přesně tak, jak odešla od něho. Ani se neučesala. Minula ho pohledem a posadila se k Potterovi a Weaslymu. V tu chvíli měl vážně smíšené pocity. Tak zvláštně ho to uvnitř svíralo. Byl to vážně špatný pocit a tak se rozhodl urychleně opustit velký sál. Když v tu chvíli se vedle něj ozval Brumbál: "Severusi, mohl by ses za hodinu zastavit u mě v ředitelně?" Jen přikývl a odešel ze sálu. Co k čertu ten starý otrava může zase chtít? Však veškeré informace od Pána Zla už má. Určitě se to zase musí týkat Pottera, zase je v nějakém průšvihu. Kdyby byl v mé koleji, odebral bych mu minimálně 50 bodů.

Kapitola osmá - zmařené plány

29. června 2015 v 14:18 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Do zpracování dnešní kapitoly jsem se poměrně dlouhou dobu přemlouvala. Na psaní musí být dobrá nálada, čas i chuť a to mi poslední dobou celkem chybělo. Ale přece jen dnes jsem se dokopala a napsala osmou kapitolu a část deváté, na kterou se můžete těšit během uterý nebo středy :) A abych pravdu řekla, vždy mě nakopne každý váš komentář, který k povídce napíšete. Tak doufám, že při téhle kapitole se jich pár najde a já budu mít větší chuť psát pro vás :) K.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Kapitola osmá

Dnes večer zase bude muset k Snapeovi na další pokračování trestu, problesklo ji hlavou, když odcházela z večeře. Ve svém pokoji, ještě před tím musela trochu poklidit a tak přidala do kroku. Když dorazila do svého pokoje, velmi ji překvapil balíček na stole. Nic nečekala? A pošta? Ta přece chodí odpoledne do velké síně? Nejdříve balíček zkontrolovala kouzly, zda není nebezpečný a pak se s klidnou duší pustila do otevírání. Uvnitř bylo několik výtisků Lektvaristů a několik knih. Navrchu byl lísteček: "Slíbená literatura, po přečtení je přineste do mého kabinetu SS." Potěšilo ji to, když si uvědomila čí knihy to jsou. O to menší radost byla, když zjistila kolik je hodin a že už nestihne uklidit svůj pokoj. V rychlosti se zkontrolovala v zrcadle a vyrazila směrem ke Snapeově kabinetu.

Když vstoupila do kabinetu, Snape seděl u stolu a překvapeně vzhlédl: "A... Slečna Grangerová, dnes bych vás tu nečekal. Vzhledem k vašemu stavu." a pohledem o ni zůstal opřený. "Mám tady spoustu práce, nemohu si dovolit ztratit ani minutu." dodala a mířila ke svému pracovnímu stolu. Snape už nijak nereagoval a věnoval se svojí práci. Hermiona přelétla očima seznam, k jejímu překvapení však zjistila, že minimálně pět z nich bylo odškrtnuté jako hotovo. To musel být Snape! Problesklo ji hlavou. Uvařil za ní některé z lektvarů. Po bližším prozkoumání, zjistila že ty složitější. Ulevilo se jí, že má méně práce. Ale vzápětí ji došlo, že tím více se zkrátil jejich společný čas. Otočila se na Snapea držíc v ruce seznam: "Děkuju" řekla a ukázala na seznam. Pouze přikývl a věnoval se dál svoji práci. Hermiona se tedy pustila do přípravy jednoho z lektvarů a hlavou se jí honilo spousta myšlenek. Když zrovna chtěla do kotlíku přidat hoblinky z rohu jednorožce, chytl ji za ruku a vykřikl: "Pozor!". Ani nevěděla, že stojí za ní a že ji pozoruje. "Ty vaše zatracené rukávy, slečno Grangerová. Měla byste si na ně dávat větší pozor." dodal přísným tónem. Když si uvědomila, že byla opět blízko neštěstí, otočila se a chtěla mu poděkovat. Teď už stála k němu čelem, jenže její pohled skončil v jeho očích. Přímo se v nich topila a nebyl schopná vydat ani hlásku. Byl slyšet jen jejich dech. Snape na tom očividně nebyl o moc lépe. Chvíli si zírali do očí, nevydržel to, zvedl ruku a palcem ji přejel po tváři. Přivřela oči, jeho dotyk si užívala. Nevěděla proč, ale bylo ji to vážně příjemné. Nahnul se k ní a chtěl ji políbit, když v tu chvíli sykl a vyděšeně poodskočil dál. Chytl se za ruku a poslal Hermioně smutný pohled a zmizel. Stála tam jako přibitá, připadalo ji to jako věčnost. Moc dobře věděla, že to čemu byli tak blízko zrušil Pán Zla. Jenže teď musela dodělat rozdělaný lektvar. Když měla hotovo, přemýšlela co bude dělat. Věděla, že neusne, dokud nebude mít jistotu, že se Snape vrátil v pořádku. Rozhodla se posadit se a přečíst si něco. Vybrala si knihu a četla, jenže její myšlenky byly natolik silné, že vůbec netušila co čte. To se jí s knihami obvykle nestávalo. Když už myslela, že usne ozvalo se hlasité prásk. A před ní se objevil Snape. Vypadal celkem pobledle ale neměl na sobě viditelné šrámy. "Profesore Snape, jste vpořádku?" zeptala se s obavou v hlase. Nečekal ji a tak se lehce lekl: "Ano, slečno Grangerová." pokusil se říct přesvědčivě. Nevěřila mu ani slovo, zvedla se a došla k němu a pohlédla mu do očí. Kdyby mohla, utopila by se mu v nich znovu, ale v tuhle chvíli na to nebyl čas. "Nevypadáte vůbec dobře, profesore." dodala a všimla si, že se mu hůř stojí. "Mohu vám nějak pomoci?" zeptala se ale nečekala na odpověď a podepřela ho. Věděla, že když mu někdo musí pomáhat, musí neskonale trpět. Ale nechal ji...

Doprovodila ho do jeho komnat, posadila na sedačku a sundala mu kabát. Snape se natáhl a mlčel. Věděla, že teď už mu moc nepomůže a tak dodala: "Profesore, už půjdu" a chtěla odejít. "Zůstaňte," pronesl tiše. Zarazila se a otočila se na něj nevěřícně. Podíval se ji do očí a opět dodal: "Zůstaň, prosím." Neváhala ani minutu a vrátila se a chtěla se posadit na křeslo vedle. Jenže když šla kolem sedačky natáhl k ní ruku a stáhl ji k sobě. Mlčky ji chytil za ruku a pohrával si s ní. Nevěděla, co říkat a tak tam spolu minimálně hodinu seděli mlčky. "Nechce se ti spát?" zeptal se, když začala zívat. "No vlastně trochu ano" přiznala a předpokládala, že ji pošle na její kolej. Jenže tak to nebylo, přitáhl si ji k sobě na sedačku a jednou rukou objal. Hermiona teď ležela na hrudi obávaného profesora a nebylo jí to vůbec nepříjemné. Jenže nebyl čas ne myšlenky, okamžitě usnula.



Kapitola sedmá - lektvary

20. června 2015 v 15:19 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Kapitola sedmá

Když se pozdě v noci vrátil do svých komnat, povšiml si Hermiony jak na pohovce poklidně oddechuje. Na prsou měla položenou knihu, kterou četla už odpoledne. Knihu opatrně sebral, tak aby Hermionu nevzbudil, a položil ji vedle na stolek. Vzal deku a potichu jí přikryl. Chvíli jí pozoroval, jak pravidelně oddechuje. Jenže si také musel jít lehnout, po dvou dnech krátkého spánku, potřeboval nabrat síly. Přesunul se do své ložnice a usnul snad dřív, než stihl dopadnout do postele. Jenže uprostřed noci ho probudil křik. Rychle vstal a oblékl se do svého černého županu. Přesunul se k Hermioně. Ta už neoddechovala tak klidně jako v době kdy se vrátil z Astronomické věže. "Slečno Grangerová," jemně s ní zatřásl až se vzbudila. "Už nechci, nechci," mumlala vyděšeně. "Byl to jenom sen," dodal a viděl na ní jak moc je vyděšená. Nejradši by ji obejmul, ale nešlo to. Posadila se a otřela si oči: "Já už nechci spát," prosila. "No tak Slečno Grangerová, byl to jenom sen, musíte spát aby se vám dobře hojila ta ruka." snažil se jí uklidnit. "Prosím zůstanete tu semnou?" rezignovala a lehala si zpátky na pohovku. "Ano, zůstanu tu s vámi než usnete," odpověděl a posadil se vedle na křeslo. "Prosím povídejte něco," žadonila. Povzdychl si, z jeho spánku zase nebude nic. "Co byste chtěla slyšet?" zeptal se. "Nevím, cokoliv. Jen nechci aby tu bylo takové děsivé ticho." Zoufale prosila. Nevěděl o čem by mluvil, tak došel pro jednu z knih do knihovny. Rozhodl se pro mudlovský román a začal předčítat. Nedočetl ani první kapitolu a Hermiona opět klidně oddechovala. Chvíli ji pozoroval, uklidňovalo ho to natolik, že by nejradši zůstal až do rána. Jenže to nešlo, musel jít spát. A tak se potichu zvedl a vrátil se zpátky do své ložnice. Do rána už se naštěstí situace neopakovala a oba spali klidným spánkem.

Začalo se zrovna rozednívat, když se Hermiona probudila. Hned si začala vybavovat, co se stalo předešlé noci. Neuvěřitelně se styděla, když si uvědomila, že prosila obávaného profesora aby u ní zůstal. A ještě o to víc se styděla, když si uvědomila, že jí před spaním předčítal mudlovský román. Nemohla pochopit, proč ji neodmítl. Že by měl sklepní netopýr přece jen srdce? Když si vzpomněla kolik pocitů viděla včera v jeho očích, když ji vzbudil. Na druhou stranu se nedivila, když ona sama v očích musela mít tisíce pocitů ze své noční můry. Byla vcelku ráda, že se Snape vzbudil docela pozdě. Měla dostatek času si v hlavě porovnat fakta. Ale i přesto si nebyl jistá, jak se k němu má chovat.

Kapitola šestá - Uvědomění

19. června 2015 v 22:50 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Kapitola šestá

Když se ráno probudila, bylo už světlo. Na to nebyla zvyklá a chtěla v rychlosti vstát aby stihla všechny školní povinnosti. Jenže při prudkém pohybu ucítila bolest v ruce a začalo ji docházet, co se vlastně stalo. "Slečno Grangerová, v klidu ležte." promluvil Snape, který celou dobu seděl v křesle opodál. "Ošetřím vám tu ruku, ukažte." a přisedl si k ní na gauč. Když mu podala ruku, rozmotal všechny fáče a zamumlal očišťovací kouzlo. Sykla bolestí. Snape to naprosto ignoroval a prohlížel ránu. "No slečno Grangerová, vypadá to vcelku dobře. Za pár dní budete jako rybička," prohlásil a přivolal mast. Do očí se ji vyhnaly opět slzy, vmasírování masti bylo velice bolestivé.

Doufal, že se dnes v noci trochu vyspí. Ale opak byl pravdou. Nešikovnost té hloupé holky ho přinutila opět ponocovat. Věděl, že rána může opět začít krvácet a bude potřeba ji hned ošetřit. Posadil se do křesla naproti a začal si číst. Naštěstí noc byla klidná a tak si nakonec k ránu trochu v křesle zdřímnul. Vzbudil se dřív, než ona. Věděl, že jí bude muset opět namazat a převázat zraněnou ruku. Už včera měl velmi zvláštní pocity. Bylo mu nepříjemné dívat se na ní, jak trpí. Nechápal, jak taková inteligentní mladá žena, mohla takovým způsobem selhat při vaření lektvarů. Zarazil se... Od kdy o ni přemýšlí jako o mladé ženě? Inteligentní byla bezesporu vždycky, ale mladá žena? Vždyť je to ještě dítě, mladá studentka. Když se na ní podíval, deka kopírovala její tělo. Vážně z ní už byla mladá žena. Vůbec se mu nelíbilo, jakým směrem se jeho myšlenky začaly ubírat. Byl celkem rád, že se v tu chvíli vzbudila. V prvním momentě vypadala vyděšeně. Určitě kvůli školním povinnostem, napadlo ho. Ale je sobota, tudíž žádné nemá, pomyslel si. Když se přesunul k ní na pohovku, připadal si velmi divně. Takový pocit neznal. Přitáhl si její ruku a začal ji odmotávat starý obvaz pod nímž byla vrstva masti. Bylo potřeba ji odstranit a tak zamumlal očišťovací kouzlo. Její zasyknutí ho téměř bodlo do uší. Kdyby mohl, oklepal by se. Zranění už vypadalo dobře, určitě po jeho masti nebude mít ani jizvu. Opatrně se snažil nanést novou vrstvu masti, jenže rána byla příliš bolestivá. Do očí se ji draly slzy a on měl největší chuť ji obejmout a utěšit. Nechápal vlastní myšlenky, pořádně ho to děsilo. Ale přikládal velkou váhu tomu, že už je to velmi dávno, co byl blízko ženě. Takhle atraktivní ženě... "Musím odejít slečno Grangerová, zůstaňte tady a odpočívejte," řekl a odešel z místnosti.

Hermiona nějakou dobu přemýšlela proč to vlastně Snape dělá? Vždyť by jí mohl nechat v nemocničním křídle a mít klid. Při přemýšlení se rozhlížela po místnosti, včera k tomu neměla příliš mnoho příležitostí. Všimla si, že je to taková jedna velká knihovna. Ačkoliv měla odpočívat, rozhodla se jít ji prozkoumat. Zjistila, že knihovna rozdělena podle jazyků ve kterých byly knihy psány. Dále pak byly děleny tématicky, obvykle se v každé knihovně nalezly knihy o jazyku jako takovém, slovníky, knihy o lektvarech a co ji překvapilo i mudlovská literatura. Zastavila se u knihovny s anglicky psanou literaturou, když v tu chvíli se za ní ozvalo: "Slečno Grangerová, nemáte náhodou odpočívat?" Nevině se usmála: "však já se nenamáhám, mohla bych si prosím půjčit některou z těchto knih, dokud zde budu?" optala se. "Jistě, ale buďte na ně opatrná," souhlasil až moc vstřícně. "Přinesl jsem vám něco k jídlu, jistě už máte hlad," a začal na stůl vyndavat oběd. Obvzlášt ji překvapilo, že od všeho byly dvě porce. Očividně hodlal poobědvat s ní. "Přece si nemyslíte, že budu o hladu" vyštěkl na ní, když si všiml zkoumavého pohledu. "Byl jsem obstarat nové přísady do vašich lektvarů, které jste včera tak úspěšně zničila," dodal jízlivě a usadil se za stůl. Zastyděla se a začala se červenat. "Budete se červenat nebo se půjdete taky najíst?" pokračoval ve stejně jízlivém tónu. Na nic nečekala a pustila se do jídla.

Kapitola pátá - zkouška pro Zmijozel

19. června 2015 v 0:37 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Kapitola pátá

Když druhý den ráno odcházela ze svého pokoje, připadala si jak kdyby dostala potloukem po hlavě. Za celou noc se jí nepodařilo usnout, protože se zabývala profesorem Snapem. Jak mu asi je? Když už byla asi v polovině cesty do velké síně, velmi svižným až hrubým tempem kolem ni někdo prošel a vrazil do ni. Lehce zavrávorala a nakonec se jí to podařilo ustát. Chvíli překvapeně mžourala. Vážně to byl profesor Snape. Přidala do kroku, aby už byla konečně ve velkém sálu.

Když se konečně usadila na své místo, měla perfektní výhled na učitelský sbor. Snape seděl v rohu jako vždycky, zdál se jí pobledlý, ale po včerejší tržné ráně ani stopa. Zřejmě ucítil její pohled a v tu chvíli se otočil. Jeho tmavý pohled jí propaloval a zajisté, kdyby v tu chvíli ke stolu nepřišel Brumbál, dočista by jí spálil. Uhnula pohledem a snažila se věnovat své snídani. Vůbec ani nepostřehla, že doteď seděla u stolu sama. Až ve chvíli, kdy přišel Ron. "Ahoj Rone," pozdravila a chtěla se dát do řeči. Ron jí však vyvedl z omylu: "se zrádkyní se nebavím." Nechápala. Už skoro zapomněla na ten incident s novinama. "Co prosím?" optala se trochu překvapeně. "Každý den pozdě do noci trávíš se Snapem. A pak, že ten článek nebyl pravdivý..." V tu chvíli jí došlo, jak to Snape myslel, když jí říkal, že jí dá důvod. V tu chvíli ucítila v zádech nepříjemný pocit, cítila jeho pohled. Naprosto tušila, že si vychutnává Ronův výstup. "Rone, to přece není pravda..." odvětila, když se vzpamatovala z šoku. "Jak není pravda Hermiono?" vyštěkl a tvářil se, že za chvíli vyletí z kůže a pokračoval: "Vždyť je to očividné, ty trávíš každý den ve Snapeově kabiněte. Na jídlo přijdete vždy chvíli po sobě.... A teď? Celou dobu ho sleduješ nebo on sleduje tebe. Já nejsem slepej." Hermioně se začaly vlévat slzy do očí. Odhodila jídlo, které měla v ruce a s pláčem vyběhla z velkého sálu. Na sobě cítila desítky pohledů, ale jí to bylo v tu chvíli jedno. Chtěla se zavřít do svého pokoje, ale moc dobře věděla, že jí za chvíli bude čekat hodina lektvarů, na které nemůže chybět. Zaběhla do dívčích koupelen a šla si omýt oči. Podívala se do zrcadla, vypadala vážně hrozně. Snažila se trochu zkulturnit kouzly ale na opuchlé oči žádné neznala. Je to marné, bude muset jít, tak jak vypadá. Vyrazila směrem k učebně lektvarů, když na ni někdo zezadu vyštěkl "Tak jak se vám líbí náš poměr? Jste spokojená? Slečno Grangerová!" Nejprve se lekla. Když se pak rozhodla za hlasem otočit. Podívala se na něj zoufalým ubrečeným pohledem a pokračovala v cestě dál. Bylo to sice velmi nezdvořilé, ale neměla co k tomu říct. Měl pravdu, dá mi to sežrat.

Když se ve čtyři hodiny dostala zpátky do svého pokoje, upadla na svoji postel. Byla ráda, že žije. Snapeova hodina byla opravdu náročná, z očí mu lítaly blesky a podle stržených bodů všem kolejím bylo očividné, že měl velmi špatný den. Ještě aby neměl, ušklíbla se sama pro sebe. Věděla, že toho dnes moc nenaspal stejnak tak jako ona. Ona si však trochu odpočinula, a jak předpokládala, on však nikoliv. Hojení ran, zlomenin je velmi fyzicky náročné. Na jednu stranu ho vlastně obdivovala, že dokázal po té noci vyjít ven a zhostit se svých úkolů. Ostatní studenti si jistě povšimli špatné nálady, ale jistě jí nepřikládaly hlubší význam. Jenže ona věděla.... A neměla ani tušení jak se k tomu postavit. Ale věděla, že bude muset, protože za chvíli bude muset vyrazit na pokračování dalšího trestu.

Oheň a růže

17. června 2015 v 20:35 | K. |  Oblíbené povídky HG/SS
Originální název: The Fire and the Rose
Autor:Abby a Domina
Překlad do češtiny: Lucys
Tématika: Hermiona Grangerová, Severus Snape HG/SS
Období: Studium HG
Přístupnost: nevhodné pro mladší 18-ti let
Popis: Neville Longbottom zapříčinil nehodu při hodině lektvarů. Kvůli ní si Severus Snape a Hermiona Grangerová prohodí těla. Jak se s tím vyrovnají? Jaké budou následky?

Tato povídka mě velice oslovila. Patří taktéž k jedné z prvních povídek, které jsem četla a abych pravdu řekla, téměř jsem ji zhltla. Obdivuji jak byla povídka krásně promyšlena, jak na sebe navazují situace a jakým způsobem je napsaná a přeložená. Osobně jsem ji četla pouze v českém jazyce ale věřím, že někteří z vás uvítají i originál.

Kapitola čtvrtá - zkouška pro Nebelvír

16. června 2015 v 16:15 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Kapitola čtvrtá

I dnešní večer měla Grangerová strávit ve společnosti Severuse Snapea a lektvarů. Snape seděl ve svém kabinetě, za svým masivním stolem a vypracovával článek do vědeckého časopisu Lektvary. Jeho články byly velmi oblíbenými a ačkoliv měl velmi málo času, to potěšení si nenechal nikdy ujít. Dnešní večer si vyhradil zábavu čistě a jen pro sebe, nenaplánoval si žádné eseje ani domácí úkoly. Když v tu chvíli ho z jeho myšlenek vyrušila slečna Grangerová zaklepáním na dveře a vstupem do místnosti. Pokynul ji směrem ke stolu a dál se věnoval své oblíbené činnosti. Když zrovna ve svém článku zpracovával informace o vedlejších účincích Vlkodlačího lekvaru, začala ho pálet ruka. Vysyknul bolestí, až se na něho Hermiona vyděšeně otočila. "Dodělejte lektvar, který máte rozdělaný a potom můžete odejít. Já teď musím nutně odejít," vyštekl a hrnul se ke krbu, během chvíle zmizel. Hodně dlouho nezažil takovou bolest, jako dnes.

Kapitola třetí - den poté

16. června 2015 v 15:15 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Kapitola třetí

Harry a Ron už ráno seděli ve velkém sále a snídali, když se přiřítila Hermiona. "Herm, jak to vypadáš?" Zděsil se Harry při pohledu na její obrovské kruhy pod očima a pobledlou tváří. Při usazování se ke stolu odvětila: "Moc jsem se nevyspala, byla jsem u Snapea skoro do dvou do rána." Ale to, že ještě další dvě hodiny přemýšlela o fiktivním vztahu se Snapem, už nedodala. "To není možné, měla bys jít za profesorem Brumbálem, přece tohle nemůžeš nechat jenom tak být? Vždyť Snape tě využívá..." začal se čertit Harry. "Ale notak Harry, není to tak zlý. Vždyť je to jeden týden a pak budu mít klid. Přece mu neudělám takovou radost, aby projevila svojí slabost."

Po snídani ji čekaly hodiny Run a věštění. Po obědě výuka o kouzelných tvorech. Ale i přesto to byl pro ni odpočinkový den. Byla ráda, že dnes nemá hodinu lektvaru, nebyla si jistá, zda by je dnes fyzicky a psychicky zvládla.

Odmítnutí / Denial

16. června 2015 v 13:20 | K. |  Oblíbené povídky HG/SS
Originální název: Denial
Autor: Irská autorka little beloved
Překlad do češtiny: Evi Smaior, http://e-vismaior.blog.cz
Tématika: Hermiona Grangerová, Severus Snape HG/SS
Období: po studiu, po závěrečné bitvě

Tato povídka patří k jedněm z prvních, které jsem kdy s totou tématikou četla. Musím uznat, že překladatelské schopnosti Evi Smaior jsou opravdu obdivuhodné. To s jakou lehkostí a citem povídku překládá je až neuvěřitelné. Povídka jako taková je neuvěřitelně poromyšlená a děje se vzájemně proplétají (a to většinou tam, kde bychom je vůbec nečekali). Povídka není doposud kompletně přeložena, ale překladatelka stále díly přidává. A nedočkavci, stejně tak jako já, si tuto krásnou povídku mohou přečíst v originálním znění.


Autorská práva obrázku/popisu patří jen a pouze autorce blogu a to Evi Smaior. Snad promine za "ukradnutí" jejího obrázku jakožto reklamu jejího překladu a blogu.