Kapitola dvanáctá - poprvé

26. září 2017 v 15:31 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek

Je pravda, že s touhle kapitolou jsem si dala poněkud na čas. Dospěla jsem, začala chodit do práce, začala mít svoje povinnosti vůči domácnosti a tak prostě na psaní povídek nebyl tolik čas. Jenže teď jsem nemocná a ten čas mám. Začala jsem číst nějaké povídky a zároveň jsem se rozhodla přečíst si svoji povídku znovu. Ujistila jsem se, že se jedná o totální brak ale i přesto jsem se rozhodla v ní pokračovat. Bude však muset projít novou korekturou, a to především stylistickou. Nyní si můžete přečíst zbrusunovou kapitolu mého staršího já v novém stylistickém vzhledu. Věřím, že nyní pro vás bude příjemněji čitelná.

12. kapitola - poprvé

"Je něco, co nejíš Severusi?" zeptala se.
"Ach ano, nejím houby" dodal rychle. Posadil se k jídelnímu stolu a pozoroval Hermionu jak vaří.
"Proč nepoužíváš kuchyňská kouzla?" zeptal se.
"Byla jsem zvyklá to tak dělat vždycky s mamkou. Jistě by mi to ulehčilo práci... Ale zvyk je železná košile" dodala a věnovala se vaření. Severus zatím kouzlem prostřel stůl a připravil nádobí. Hermiona donesla jídlo na stůl. Rozhodla se uvařit tortilly, nebyly složité a také příprava netrvala dlouho. Pustili se do jídla, až pak si uvědomili, jaký měli hlad. Severus si dokonce přidal, což ji potěšilo. Nikdy si nevšimla, že by si ve škole Severus přidával jídlo. Někdy nejedl vůbec. Musí být hrozně hubený, problesklo ji hlavou.

"Co kdybychom se přesunuli nahoru, jsem docela unavený." vytrhl ji z jejích myšlenek. Ani si to neuvědomovala, ale byla po celém dni unavená. Severus vyslal několik uklízecích kouzel, než se přesunuli do jejich komnat. Hermiona v rychlosti proklouzla koupelnou a uložila se na levou půlku postele. Ještě nikdy nesdílela postel s mužem, nevěděla, co od toho má očekávat. Severus se k ní přidal o chvíli později. Oba leželi, aniž by se sebe dotýkali.
"Hermiono, můžu se tě na něco zeptat?" pronesl tiše.
"Jistě" odpověděla.
"Spala jsi někdy s Weaslym?" vyhrkl ze sebe. Věděla, že na tuhle otázku dojde, ale nečekala, že teď. "Ne," rozhodla se dál svoji odpověď nerozvádět.
"A s někým jiným?" pokračoval v dotazování.
"Ne, Severusi. Ani s nikým jiným." odpověděla a převalila se na bok čelem k němu.
"A co ty? Kolik žen prošlo touhle postelí?" zeptala se. Postřehla, že se krátce zarazil, ale i přesto odpověděl:
"Žádná, ani jednou z mých postelí." Jeho odpověď ji zaskočila. Nečekala by, že někdo jako on, mohl být ještě panic.
"Řekni něco Herm," naléhal na ni. Zadívala se na něj upřeným pohledem a rozmýšlela co odpovědět.
"Proč jsi tak dlouho čekal? To kolem tebe nebyla žádná žena se kterou bys mohl…" nedokázala to ani doříct.
"Jediná, o kterou jsem kdy stál, získal někdo jiný," povzdechl, převalil se na záda složil si ruce pod hlavu.
"Severusi, nechceš mi naznačit, že v tvém životě byla do dnešního dne jen jedna žena?" zeptala se trochu zděšeně.
"Jistě že ne, zajímaly se o mě různé ženy. Ale nikdy to nebyla…" zlomil se mu hlas.
"Ale ani teď tu není, Severusi," odpověděla celkem nešťastně.
"Já vím, ale teď jsi tady ty," otočil se zpátky na bok a prstem přejel po jejím břiše. Bylo to jako by jejím tělem projel elektrický proud. Všechny chloupky na jejím těle se postavily a ona lehce zavzdychala. Severus pochopil co má dělat. Pomalu se převalil blíž k ní a rukou putoval po bříšku směrem nahoru. Už se ji nedotýkal jen prstem, ale celou dlaní. Jemně přejel přes její hrudník a ruku nasměroval k ramínkům její noční košile. Dotkl se její holé kůže, která koukala ven. Zavzdychala ještě víc. Líbilo se jí to, bylo to pro ni všechno tak nové a neznámé ale přesto velice příjemné. Naklonil se nad ni a začal její krk laskat něžnými polibky mezitím co rukou stále putoval po jejím těle. Ani ona nebyla pozadu, když svou rukou hladila jeho záda. Nemohla odolat a začala pomalu ale jistě rozepínat Severusovy šaty.
"Ale, tady je někdo nedočkavý…" zalaškoval zadýchaný Severus a lehce se nadzvedl, aby měla ke knoflíčkům lepší přístup. Když zápasila asi se třetím knoflíčkem, už to Severus nevydržel. Sáhl po hůlce a všechny knoflíky kouzlem rozepl.
"A pak kdo je tady nedočkavý," zasmála se a pomáhala Severusovi sundat košili.
"Ach Severusi, kde jsi přišel k tolika jizvám?" vykřikla zděšeně.
"Jestli nechceš, nemusíme v tom pokračovat…" promluvil tichým tónem a začal se odtahovat.
"Samozřejmě, že chci!" přitáhla si ho zpět.
"Věděla jsem, že máš jizvy, ale nečekala jsem jich tolik," dodala okamžitě. V Severusově tváři byla znát jistá úleva, ale i tak měla pocit, že si není stoprocentně jistý.
"Být smrtijedem není jednoduché, to mi věř." Dodal, ale nijak nepokračoval v tom, kde začali. Hermiona se se posadila naproti Severusovi a rukou začala přejíždět jednu jizvu po druhé, když narazila na jednu obzvlášť velkou, sebou Severus cukl jako by se lekl. Hermiona však nezaváhala, naklonila se k jizvě, začala jeho jizvu zahrnovat polibky a poté se postupně začala posunovat po jeho hrudi směrem nahoru. Jeho hrudník nebyl skoro vůbec ochlupený a pohodlně mohla postupovat k jeho bradavce. Jazykem ji obkroužila a pak ji jemně vsála. Zavzdychal slastí. Ani na okamžik nezaváhal a její tělo začal pokládat zpátky na postel. Rukou bloudil po její košilce, líbila se mu. Byla taková hedvábně jemná. Svými rty se pohyboval po jejím krku směrem k jejím rtům, kde se divoce propletli svými jazyky. Pravá ruka jako by měla dost noční košilky, zajela pod ní. Hermiona neměla žádné spodní prádlo, překvapila Severuse. Rukou ji přejížděl po podbřišku. Ona jen vzdychala. Z podbřišku už zbývala jen jedna cesta, a to do jejího rozkroku. Pomalu svými prsty přejel po jejím klitorisu, její rekce byla velice bouřlivá. Nečekal na nic a přejel svými prsty znovu ale směrem nahoru. Skoro vyjekla, zdálo se, jako by nikdy ani sama… Zahnal tyto myšlenky a prostředníčkem jemně zatlačil prst směrem do pochvy, přičemž dlaní přejel přes její klitoris.
"Severusi," zavzdychala mu do ucha. Svými prsty ji stále pomalu ale jistě dráždil, rty laskal její hrudník.
"Severusi, prosím… Já to už…" zacukala sebou jako v agonii. Severuse to potěšilo, a v rychlosti ze sebe stáhl svoje kalhoty. Ani pro něj už to nebylo jednoduché, jeho penis byl v tu chvíli ve své nejlepší kondici.
"Severusi?" zeptala se udýchaně. Podíval se na ni.
"Bude to bolet?" zeptala se strachem v hlase.
"Asi chvíli ano, ale pak to bude dobré. Budu opatrný, slibuji." Pomalu si nad ni lehl a pokračoval v laskání jejího těla, dokud se neuvolnila. Pomalu nasměroval svůj penis a pomalu ho zastrčil do ní. Cítil, jak ztuhla.
"Hermi, dobrý?" zeptal se vyděšeně. Neměl o nic víc zkušeností než ona, ačkoliv se snažil vést ji.
"Už je to lepší, pokračuj," řekla už klidnějším hlasem, ale přesto se úplně neuvolnila. Severus ji začal hladit po bocích a laskat její prsa, místo toho, aby se v ní začal pohybovat. Hermiona mu za to byla vděčná, byl tak ohleduplný. Pomalu se začal pohupovat v bocích. Byl to pro něj naprosto neskutečný zážitek. To teplo a vlhko, které svíralo jeho penis. Přidal v pohybech a už ani neměl čas laskat její tělo. Oba jen vzdychali a rukama se pohybovali po těle toho druhého.
"Severusi," vzdychla Hermiona. Přidal v tempu, když cítil, že se Hermiona blíží k vrcholu. On sám však měl pocit, že k vrcholu nejspíš nepřijde. Jenže v tu chvíli Hermiona dosáhla absolutní extáze. Jeho penis se začal stahovat větším tlakem, jak Hermiona prožívala orgasmus. Zavzdychal, dvakrát přirazil a zatmělo se mu před očima.


PŘEDCHOZÍ KAPITOLA | NÁSLEDUJÍCÍ KAPITOLA


 

Zodpovědnost nade vše

26. září 2017 v 12:20 | K. |  Oblíbené povídky HG/SS
Po celkem dlouhé době jsem zase měla chvilku času na přečtení nějaké té povídky. Dlouho jsem uvažovala kde hledat a tak jsem se rozhodla prozkoumat starý dobrý hpziki.sk jakožto katalog povídek. V seznamu jsem vybrala hned první českou povídku, kterou jsem s jistotou už někdy v dřívější době četla. A to je právě na čtení povídek to kouzelné, nemůžeme si je zapamatovat všechny až do konce. A tak jsem měla zcela nový opakovaný zážitek. Povídka je pěkně promyšlená a dobře přeložená. Čtením přímo propadáte do děje. Ačkoliv bych měla výhrady k některým úsekům děje, určitě bych tuto povídku doporučila.


Český název:Zodpovědnost nade vše
Originální název: Accountable

Autorka: Dyce
Překlad: Elza

Popis povídky: Válka skončila. Život Hermiony Grangerové, ač bezpečnější, přec není o nic méně spletitý. Nechtěné následky vítězství ovlivňují nejen ji, ale i všechny jí blízké.






Přátelská sázka

12. ledna 2016 v 21:11 | K. |  Oblíbené povídky HG/SS
Jedna z mých nejoblíbenějších povídek. Jedná se o takovou klasiku, kterou jistě četl snad každý fanoušek FF a páru Hermona a Severus. Tuto povídku jsem četla jako jednu z prvních a do jisté míry byla tou, která mě směrovala k čtení a psaní FF s tématikou HP. Ale teď už nebudu zdržovat.

Autor: GMTH
Překlad: D.J.Orlovský http://www.fantasmagorium.net/
Tématika: Hermiona Grangerová, Severus Snape HG/SS
Další postavy: Sirius Black, Remus Lupin
Období: sedmý ročník
Přístupnost: 18+
Popis překladatele: Každý rok uzavírá Remus Lupin a Sirius Black jistou sázku. Jenže Severus Snape jim vypálí rybní.


Odkaz na překlad zde. Pokud byste si povídku chtěli přečíst v orignále, nejdete ji zde.
 


Kapitola první

16. července 2015 v 22:18 | K. |  Život je pes HG/RL
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Kapitola první

Už je to skoro šest let, co je po závěrečné válce. A já se stále musím potýkat se všudypřítomným hrdinstvím. Ze začátku to byla věc, která mi držela nad vodou. Ačkoliv to bylo smutné období chápala jsem, že to všechno bylo pro výhru nutné obětovat. Jenže tento pocit z mé hlavy den ode dne mizel. Můj svět se začínal měnit v jednu malou kuličku, kde se dokola točí: práce, hrdinství a vzpomínky. Můj osobní život téměř vymizel a já se začala utápět jen ve svých vzpomínkách a myšlenkách spojených s nimi. Ale pořád tu semnou někdo byl, někdo koho by nejméně po svém boku čekala. Byl to bradavický učitel, člen fénixova řádu a válečný hrdina Remus Lupin. Byl to právě on, který mi stál po boku od samého začátku. Tedy od konce... Konce války. Ze začátku mi nedocházelo, že on sám se tím vyrovnává se ztrátou svoji milované Nymfadory. Nymfadora Tonksová bohužel prohrála svůj boj druhý den po vítězné bitvě. A ačkoliv si všichni mysleli, že Remus Lupin se také již neprobudí. Zmýlili se. Remus Lupin byl zasažen silnou omračovací kletbou. To že byl vlkodlak mu nejspíše zachránilo život. Kletba zřejmě zasáhla část mozku, kde působí vlkodlačí geny a umrtvila je. Od té doby by Remus mohl vklidu spát. Jenže ho děsily vzpomínky z bitvy.

I já jsem se stále měla s čím vyrovnávat. Můj svět se díky válce změnil. Přišla jsem o svého partnera Rona Weaslyho. Ron byl zasažen Bellatrix zakázanou smrtící kletbou. Jediné co mě uklidňovalo byl fakt, že jeho duše odešla okamžitě a nemusel dlouho trpět. Nemusel trpět stejně jako Harry. Tak jak jeho příběh začal, tak také skončil. Harryho zasáhla smrtící kletba, která se odrazila od Voldemorta. Voldemort se na místě vypařil, jenže Harry umíral ještě nekolik dní po vítězné bitvě. Nejlepší lékouzelníci se mu snažili pomoct, ale jejich snaha byla zbytečná. Pohled na Harryho byl velmi ošklivý. Jeho tělo se svíjelo v bolestech a křečích. Nikdy však nezapomenu, jak se jeho tělo uklidnilo s posledním výdechem. Přišlo vysvobození. Na chvíli jsem si oddychla, ale pak jsem si uvědomila co se vlastně stalo. V tu chvíli odešla veškerá naděje a já se zbortila pláčem. Lidé mě obcházeli a jediný kdo mě neobešel byl Remus. Jeho jasně zarudlé oči naznačovali, že i on sám naprosto chápe moji bolest. A tak se naše cesty spojily.

Úvod

16. července 2015 v 21:13 | K. |  Život je pes HG/RL
Znáte ten pocit, když máte neodkladnou touhu něco udělat a vaše svědomí nedá pokoj, dokud to neuděláte? Tak to přesně se stalo mně. Ačkoliv mám jednu rozepsanou povídku, která mě baví... Mám obrovské nutkání poprat se s dalším nápadem na povídku. Nevím zda bude jednoduché psát dvě povídky najednou. Zda nebude jedna trochu pozadu a ta druhá zase ne? Těžko říct. I přes tyto pochybnosti jsem se rozhodla pustit se do další povídky. Tou bude poměrně neobvyklý, tedy ani nevím jestli neobvyklý... Ale každopádně to bude povídka s párem, který se v česku příliš nevyskytuje. Znám všehovšudy jednu povídku. Přitom tento pár je velmi zajímavý stejnak tak jako kterýkoliv jiný. O jaký pár se ale jedná? O moji oblíbenkyni Hermionu Grangerovou (co by to bylo za povídku, kde by Hermiona coby hlavní aktérka chyběla...:) a Remus Lupin. Tyto dvě postavy mi přijdou tak naprosto protichůdné... A to mě na tomto tématu asi nejvíce láká. Také mě láká ta představa, že si s postavami můžu pohrávat a nemám již hotové představy o postavě z jiných povídek. Ach ty předsudky.

Život je pes. Proč tento název? Tento název se mi k povídce zdá naprosto výstižný. Přísloví "Život je pes" je moje oblíbené a ráda k němu dodávám: "a pes je nejlepším přítelem člověka." A to by mělo přesně vystihovat tuto povídku. Není vždy na škodu, když se něco špatného stane. :)

Název: Život je pes
Hlavní postavy: Hermiona Grangerová, Remus Lupin
Příběh: Šest let po závěrečné válce se váleční hrdinové pokouší o normální život. Ale co je to za život, když se nemohou pohnout po kouzelnickém světě, aniž by je někdo poznal. Co když s některými zamíchá život natolik, že se se situací vyrovnávají ještě několik let po válce? Svět se změnil, co na to Hermion a Remus?

Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Tati, kup nám maminku

1. července 2015 v 22:44 | K. |  Oblíbené povídky HG/SS
Mezi další povídky bych určitě zařadila Tati, kup nám maminku. Této povídce jsem se hodně dlouho bránila, zdálo se mi, že Snape nemůže být takový. Ale když už mi povídky začaly docházet, přece jen jsem ji začala číst. Byla jsem moc mile překvapná, jaká je tato povídka. Moc ráda bych ji doporučila všem, co mají rádi netradiční tématiku s párem HG/SS.

Autor: wixie
Tématika: Hermiona Grangerová, Severus Snape HG/SS
Období: několik let po závěrečné válce
Přístupnost: nevhodné pro mladší 18-ti let
Popis: Voldemort padl, a když Severuse uznali nevinným, mohl se konečně svobodně nadechnout, hlásit se k blízkým, rodině. Dva roky po válce porodila jeho žena dvojčata, ale rodinné štěstí Snapeů nemělo trvat dlouho. Několik dní po komplikovaném porodu žena zemřela. Jestli něco mohlo Severuse poslat na samé dno, byla to tato událost a jediným důvodem, který zabránil tomu, aby se nezhroutil úplně, byli Mathyas a Sophie - jeho děti. My se v našem příběhu setkáme se Severusem o pět let později, kdy se rozhodl vrátit z rodičovské dovolené od tříletých dvojčat zpátky do práce. Na chvíle, které nebude moci trávit s dětmi, našel vhodnou chůvu a jeho život se začíná pomalu stabilizovat. Jen kdyby nebylo všetečných manželů Lupinových...

Odkaz na povídku zde nebo přímo na webu autorky zde

Kapitola jedenáctá - prázdniny

1. července 2015 v 8:00 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek

Kapitola jedenáctá

A co čert nechtěl, narazil na Brumbála. "Dobrý večer Severusi, mohl bys na chvilku?" zeptal se. Severus si povzdychl a změnil směr své chůze k ředitelně. "Přeješ si Albusi?" zeptal se znuděně. "Víš, nemohl jsem si povšimnout tvé jisté náklonnosti k jisté mladé dámě." řekl s naprostým klidem. V Severusovi hrklo, najednou si připadal bezbranně. Jejich tajemství je prozrazeno. Polkl a chtěl odvětit něco, jakože je to nesmysl. Jenže nestihl. "Neměj strach Severusi, nechám si to pro sebe. Myslím, že se k sobě perfektně hodíte." dodal s úsměvem a pokračoval: "Jen myslím, že na sebe máte málo času? No, musíme s tím něco vymyslet." procházel po místnosti zamyšleně. Přes to bylo Severusovi naprosto jasné, že ten stařík už něco vymyšleného má. "Co kdybychom propojili vaše krby letaxovou sítí?" dodal. Severus ho jen s nadšením sledoval, nečekal že jejich vztah by mohl být tak snadný. Krátce dohodli podmínky a datum kdy propojí jejich krby a Severus už byl na odchodu. "Severusi?" zastavil jej ještě Brumbál: "nezapomeň, že příští týden jsou prázdniny. Volný čas pro všechny studenty i profesory." Netušil co tím chtěl Brumbál naznačit ale vydal se konečně ke svým komnatám.

Několik následujících dní Hermiona trávila studiem a se svými přáteli. Severus ji poslal vzkaz, že bude pracovně mimo bradavice, takže její "trest" se posouvá až po prázdninách. Bylo ji ohromně líto, že se před prázdninami ještě nestihne rozloučit se Severusem. Ale zase si uvědomovala, že má nyní více času na své studium a hlavně taky na přátele, kteří se ji začali vzdalovat. Ron už se s ní skoro nebavil, ale zato Harry byl pořád ten starý dobrý kamarád.

Teď už ale seděla ve svém mudlovském pokoji a přemýšlela co bude dělat. Na stole před sebou měla několik půjčených knih od Severuse. Možná, že by se do nich mohla také pustit. Poslední týdny měla tolik málo času na čtení. Nelitovala toho. Trávila čas s velmi inteligentním mladým mužem. Když v tu chvíli ji vyrušila temně černá sova klovající na parapet okna. Otevřela okno a čekala až vletí dovnitř. Na postel ji upustila pergamen, nečekala ani na odměnu a uletěla. Hermiona jej otevřela a vypadla na ní malá růžička. Chvíli si ji prohlížela, krásně voněla. Jistě byla zakonzervovaná nějakým kouzlem. Pak si přečetla vzkaz: "Hezké prázdniny. SS" Severus nikdy nebyl moc výřečný, napadlo ji a rty se jí formovaly do úsměvu. Přičichla ke květince a přála si, aby Severus byl tady u ní. "Hermiono, pojď dolů, máš tu návštěvu" ozvala se její matka zespoda Kdopak ji může navštívit, že by její mudlovská kamarádka Kate? Tu neviděla docela dlouho. A mířila si to po schodech dolů. Koho ale uviděla ve dveřích, ji velice zarazilo. "Se...Profesore Snape?" zeptala se zaraženě. "Slečno Grangerová" pozdravil a dodal: "Byl jsem pověřem velice důležitým úkolem od profesora Brumbála. Bude potřeba akutně vyrobit některé lektvary pro ošetřovnu. Jenže já je sám nezvládnu a budu potřebovat pomoc." Nevěřícně zírala, moc se jí tomu nechtělo věřit ale přesto si povzdechla a podívala se na rodiče, kteří souhlasně kývaly. "No dobře, hned se sbalím." dodala a vyrazila směrem do svého pokoje. "Pojďte se posadit pane profesore. Dáte si kávu nebo čaj?" slyšela Hermiona svojí matku. Snapeovu odpověď už však neslyšela.

Kapitola desátá - pocity

30. června 2015 v 20:00 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek

Kapitola desátá

Posadili se na pohovku vedle sebe a hleděli si do očí. Ani jeden nevěděl jak začít. "Hermiono?" zeptal se s obavou v hlase. "Ano Severusi?" zeptala se a očekávala otázku. "Jsi si jistá, že to tak chceš?" ptal se Snape s ještě větší obavou. "Jak to myslíš Severusi?" nechápala. "Víš, být tady teď se mnou. Se svým profesorem lektvarů, Smrtijedem...." a zlomil se mu hlas a dál už nebyl schopný mluvit. "Severusi," pronesla jemným hlasem a pohladila ho na ruce. "Samozřejmě, že jsem si tím jistá." pokračovala. Její oči byly tak uklidňující a hlas, jakým to pronesla byl téměř sametově jemný. Nemohl věřit, že tahle krásná mladá žena seděla u něj v komnatách a měla zájem o něho. "A víš co to všechno bude obnášet? Co všechno můžeme riskovat?" zeptal se a pokračoval dál: "Tebe by čekalo vyloučení z Bradavic, a mě Azkaban." a ještě tiše dodal: "jenže ten mě čeká stejně." Vyděšeně se na něj podívala: "Severusi, co to říkáš?" Vůbec nečekal, že ho slyšela. "Hermiono, jsem Smrtijed. Pokud mi nezabije Pán Zla. Jistě mě čeká Azkaban. Copak si to neuvědomuješ? Nejsem pro tebe ten pravý. Nečeká tě se mnou žádná budoucnost. Proto jsem se tě snažil ignorovat." vysvětloval sklíčeně. "Severusi, neříkej to. Tak to není a nedopadne. Přemýšlej trochu pozitivně." A přitáhla se k němu blíž aby ho mohla obejmout. Byl překvapený, ale přesto byl rád. Byl rád, že není sám. "Herm, měla bys jít dnes spát k sobě. Kdyby tě někdo hledal." řekl a pohladil ji po vlasech. Ačkoliv nechtěla, musela si přiznat, že má pravdu. Políbil ji a ona vyrazila směrem ke svým komnatám.

Druhý den byl pro Hermionu doslova sluníčkový. Zářila na všechny strany, usmívala se. "Ahoj Harry," pozdravila kamaráda, když si vedle něj přisedala v učebně lektvarů. "Ahoj Herm, no ty dneska jen záříš? Se ti podařil nějaký test?" zeptal se s překvapením v hlase. "Ale kdepak, jen mám dobrou náladu." Odpověděla. "Herm, co máš v plánu na prázniny? Budeš zůstávat v Bradavicích nebo pojedeš domů?" připomněl ji blížící se podzimní prázdniny. Při událostech posledních dní si na prázdniny vůbec nevzpomněla. "Ještě nevím Harry, rodiče chtěli někam jet." snažila se v rychlosti zachránit situaci aby si nevšiml jejího posmutnění. Znamenalo to totiž, že bude muset odjet a několik dní stráví mimo přítomnost Severuse. Když v tom ji z myšlenek vyrušil příchozí kantor. Severus Snape: "Dnešní zadání je na straně 186. Můžete mi jej přečíst pane Malfoyi?" Malfoy se nadechl: "Vlkodlačí lektvar. Při přeměně na vlkodlaka si člověk zachová lidský rozum." Snape se otočil po místnosti, rozhlédl se a dodal: "Máte na jeho přípravu přesně 50 minut." Hermiona se pustila do práce, kromě svého lektvaru hlídala ještě Nevillův: "Teď tam přidej devět vl..." nestihla dokončit větu. "Slečno Grangerová, ocenil bych kdyby jste se věnovala svému lektvaru a ponechala pana Longbottoma samostatnosti. Odebírám Nebelvírů pět bodů." Dodal přísně. Než stihl poodejít, Nevill hodil do kotlíku sice devět kusů ale vlkodlačích drápů a nikoliv chlupů jak bylo v zadání, což způsobilo výbuch. Obsah celého kotlíku se rozlítl po učebně. "Konec hodiny, jděte se všichni převléci. Zůstane tu pan Longbottom a slečna Grangerová." Vyštěkl na všechny studenty, kteří s chutí učebnu opustili. "A vy dva to tu za trest uklidíte" dodal a posadil se ke svému stolu, odkud je pozoroval. Hermiona naprosto nechápala, proč zrovna ona má uklízet nepořádek po výbuchu kotlíku, když za to vlastně nemůže. Kdyby ji nechal dopovědět, nemuselo k výbuchu dojít. Celkem naštvaně vzala hůlku do ruky a začala odříkávat uklízecí kouzla. Časem jí začalo všechno docházet, náramně se bavil pohledem na ní. Když měli všechno hotovo, Severus se zvedl a prošel celou učebnu, jestli někde ještě nenajde zbytek lektvaru. Podíval se na ně přísným pohledem a vyštěkl: "Můžete jít."

Kapitola devátá - procitnutí

30. června 2015 v 0:27 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek

Kapitola devátá

Když se ráno Snape probudil, připadal si tak trochu jinak. Obvzlášť ho zaskočilo, že za celou noc ho nevzbudila ani jediná noční můra, což nebylo zvykem. V tu chvíli si začal uvědomovat, že neleží ve své posteli a rozhodně, že tam není sám. Vyděšeně sebou trhl a otevřel oči. V tu chvíli si uvědomil, že leží na pohovce a vedle sebe má Hermionu. Bylo mu dobře, už od včera, kdy na něj Hermiona čekala. Nemyslel by si, že na něj bude čekat. Ačkoliv se cítil mizerně, když ho včera podepírala, byl rád. Byl rád, že tu s ním zůstala přes noc. Nebyl tu na všechno sám. Jenže si moc dobře uvědomoval, jaké by to mělo následky, kdyby.... Kdyby přece jen mezi sebou něco měli... Ta zatracená Holoubková... Nadával si v duchu, když se ozvalo tiché: "Dobré ráno." Hermiona se vzbudila a vůbec nebyla zděšená, s kým a kde je? "Dobré ráno," oslovil ji a přitáhl si ji trochu k sobě aby neklouzala dolů z pohovky. Nevypadala, že by jí to vadilo. Chvíli leželi mlčky, když si Hermiona začala pohrávat s jeho rukou. Přejížděla soustředěně prsty přes jeho dlaň a směrem nahoru, až se dotkla znamení zla. Lehce ucukl ale po chvilce povolil a nechal ji zkoumat ruku dál. "Bolí to moc?" zeptala se Hermiona při pohledu na znamení zla. "No, někdy ano." dodal stručně. "Jen když se Pán zlobí?" zeptala se. "Někdy ano" přikývl. Bylo to téma, které nerad rozebíral. Přesto ona byla první, která se nebála dotknout jeho znamení na předloktí. Tak ho to uklidňovalo. "Asi bychom měli vstát," asi po hodině řekla Hermiona a dodala: "...ale nechce se mi." Podvědomě si ji přitáhl blíž: "Asi bychom měli" odpověděl a povolil stisk ruky aby Hermiona mohla vstát. Jenže se nic nedělo. "Severusi?" zeptala se. "Hermiono?" podíval se na ni tázavým pohledem. "Co s námi bude?" ptala se. Přitáhl si ji blíž a skoro i přimáčkl, vsál vůni jejích vlasů a neslyšně dodal: "netuším." Povolil ji a pohnul se tak, aby ji donutil vstát. "Slečno Grangerová, měla byste se vrátit k sobě na pokoj a za chvíli vyrazit na snídani." řekl přiměřeným tónem. Úplně cítil její zklamání a zamrazení v těle. Jeho samotného to bolelo, ale věděl, že si nemůže dovolit mít poměr se svojí studentkou.

Váhal jestli má vůbec chodit na snídani. Na snídani nechodil moc pravidelně, tak by to ani nebylo nikomu podezřelé. Jenže ji musel vidět. Doufal, že ji neublížil moc a že ona to překoná. Když si sedal k učitelskému stolu, Hermiona tam ještě nebyla. Objevila se před ním černá káva a dva kousky pečiva, přesně tak, jak to měl rád. Uběhlo asi dvacet minut a Hermiona stále nikde. Začal být lehce nervózní. Doufal, že ji uvidí alespoň na chvíli. Už měl dojedeno a měl v plánu odejít, když Hermiona přicházela do velkého sálu. Vypadala přesně tak, jak odešla od něho. Ani se neučesala. Minula ho pohledem a posadila se k Potterovi a Weaslymu. V tu chvíli měl vážně smíšené pocity. Tak zvláštně ho to uvnitř svíralo. Byl to vážně špatný pocit a tak se rozhodl urychleně opustit velký sál. Když v tu chvíli se vedle něj ozval Brumbál: "Severusi, mohl by ses za hodinu zastavit u mě v ředitelně?" Jen přikývl a odešel ze sálu. Co k čertu ten starý otrava může zase chtít? Však veškeré informace od Pána Zla už má. Určitě se to zase musí týkat Pottera, zase je v nějakém průšvihu. Kdyby byl v mé koleji, odebral bych mu minimálně 50 bodů.

Kapitola osmá - zmařené plány

29. června 2015 v 14:18 | K. |  Co je psáno, to je dáno! HG/SS
Do zpracování dnešní kapitoly jsem se poměrně dlouhou dobu přemlouvala. Na psaní musí být dobrá nálada, čas i chuť a to mi poslední dobou celkem chybělo. Ale přece jen dnes jsem se dokopala a napsala osmou kapitolu a část deváté, na kterou se můžete těšit během uterý nebo středy :) A abych pravdu řekla, vždy mě nakopne každý váš komentář, který k povídce napíšete. Tak doufám, že při téhle kapitole se jich pár najde a já budu mít větší chuť psát pro vás :) K.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Povídka je vhodná pro čtenáře: 18+ čtenáři při otevření každé kapitoly souhlasí s tím, že jsou starší 18 let. Pokud je jim méně povídku urychleně opustí.

Prohlášení: Všechny postavy a děje vycházející z knihy o Harrym Potterovi jsou majetkem J.K.Rowlingové. Povídku píšu pro svoji radost a radost čtenářů. Povídka neslouží pro výdělek.

Kapitola osmá

Dnes večer zase bude muset k Snapeovi na další pokračování trestu, problesklo ji hlavou, když odcházela z večeře. Ve svém pokoji, ještě před tím musela trochu poklidit a tak přidala do kroku. Když dorazila do svého pokoje, velmi ji překvapil balíček na stole. Nic nečekala? A pošta? Ta přece chodí odpoledne do velké síně? Nejdříve balíček zkontrolovala kouzly, zda není nebezpečný a pak se s klidnou duší pustila do otevírání. Uvnitř bylo několik výtisků Lektvaristů a několik knih. Navrchu byl lísteček: "Slíbená literatura, po přečtení je přineste do mého kabinetu SS." Potěšilo ji to, když si uvědomila čí knihy to jsou. O to menší radost byla, když zjistila kolik je hodin a že už nestihne uklidit svůj pokoj. V rychlosti se zkontrolovala v zrcadle a vyrazila směrem ke Snapeově kabinetu.

Když vstoupila do kabinetu, Snape seděl u stolu a překvapeně vzhlédl: "A... Slečna Grangerová, dnes bych vás tu nečekal. Vzhledem k vašemu stavu." a pohledem o ni zůstal opřený. "Mám tady spoustu práce, nemohu si dovolit ztratit ani minutu." dodala a mířila ke svému pracovnímu stolu. Snape už nijak nereagoval a věnoval se svojí práci. Hermiona přelétla očima seznam, k jejímu překvapení však zjistila, že minimálně pět z nich bylo odškrtnuté jako hotovo. To musel být Snape! Problesklo ji hlavou. Uvařil za ní některé z lektvarů. Po bližším prozkoumání, zjistila že ty složitější. Ulevilo se jí, že má méně práce. Ale vzápětí ji došlo, že tím více se zkrátil jejich společný čas. Otočila se na Snapea držíc v ruce seznam: "Děkuju" řekla a ukázala na seznam. Pouze přikývl a věnoval se dál svoji práci. Hermiona se tedy pustila do přípravy jednoho z lektvarů a hlavou se jí honilo spousta myšlenek. Když zrovna chtěla do kotlíku přidat hoblinky z rohu jednorožce, chytl ji za ruku a vykřikl: "Pozor!". Ani nevěděla, že stojí za ní a že ji pozoruje. "Ty vaše zatracené rukávy, slečno Grangerová. Měla byste si na ně dávat větší pozor." dodal přísným tónem. Když si uvědomila, že byla opět blízko neštěstí, otočila se a chtěla mu poděkovat. Teď už stála k němu čelem, jenže její pohled skončil v jeho očích. Přímo se v nich topila a nebyl schopná vydat ani hlásku. Byl slyšet jen jejich dech. Snape na tom očividně nebyl o moc lépe. Chvíli si zírali do očí, nevydržel to, zvedl ruku a palcem ji přejel po tváři. Přivřela oči, jeho dotyk si užívala. Nevěděla proč, ale bylo ji to vážně příjemné. Nahnul se k ní a chtěl ji políbit, když v tu chvíli sykl a vyděšeně poodskočil dál. Chytl se za ruku a poslal Hermioně smutný pohled a zmizel. Stála tam jako přibitá, připadalo ji to jako věčnost. Moc dobře věděla, že to čemu byli tak blízko zrušil Pán Zla. Jenže teď musela dodělat rozdělaný lektvar. Když měla hotovo, přemýšlela co bude dělat. Věděla, že neusne, dokud nebude mít jistotu, že se Snape vrátil v pořádku. Rozhodla se posadit se a přečíst si něco. Vybrala si knihu a četla, jenže její myšlenky byly natolik silné, že vůbec netušila co čte. To se jí s knihami obvykle nestávalo. Když už myslela, že usne ozvalo se hlasité prásk. A před ní se objevil Snape. Vypadal celkem pobledle ale neměl na sobě viditelné šrámy. "Profesore Snape, jste vpořádku?" zeptala se s obavou v hlase. Nečekal ji a tak se lehce lekl: "Ano, slečno Grangerová." pokusil se říct přesvědčivě. Nevěřila mu ani slovo, zvedla se a došla k němu a pohlédla mu do očí. Kdyby mohla, utopila by se mu v nich znovu, ale v tuhle chvíli na to nebyl čas. "Nevypadáte vůbec dobře, profesore." dodala a všimla si, že se mu hůř stojí. "Mohu vám nějak pomoci?" zeptala se ale nečekala na odpověď a podepřela ho. Věděla, že když mu někdo musí pomáhat, musí neskonale trpět. Ale nechal ji...

Doprovodila ho do jeho komnat, posadila na sedačku a sundala mu kabát. Snape se natáhl a mlčel. Věděla, že teď už mu moc nepomůže a tak dodala: "Profesore, už půjdu" a chtěla odejít. "Zůstaňte," pronesl tiše. Zarazila se a otočila se na něj nevěřícně. Podíval se ji do očí a opět dodal: "Zůstaň, prosím." Neváhala ani minutu a vrátila se a chtěla se posadit na křeslo vedle. Jenže když šla kolem sedačky natáhl k ní ruku a stáhl ji k sobě. Mlčky ji chytil za ruku a pohrával si s ní. Nevěděla, co říkat a tak tam spolu minimálně hodinu seděli mlčky. "Nechce se ti spát?" zeptal se, když začala zívat. "No vlastně trochu ano" přiznala a předpokládala, že ji pošle na její kolej. Jenže tak to nebylo, přitáhl si ji k sobě na sedačku a jednou rukou objal. Hermiona teď ležela na hrudi obávaného profesora a nebylo jí to vůbec nepříjemné. Jenže nebyl čas ne myšlenky, okamžitě usnula.



Kam dál